POINT

Trigger warning: V tomto příspěvku si budu stěžovat. Slovy a intonací Rosse: „Jsem rozhořčený jako spotřebitel!” a protože se teď na mateřské nudou kopu do zadku, potřebuju své nevybouřené občanské já ventilovat aspoň na síti, tak tady to je.

Máme za sebou nádherný čtyři dny, který jsme trávili spolu jako rodina. Navštívili jsme řadu příbuzných, oslavili moje narozeniny, zašli na burger, prakticky všechen čas trávili mimo domov a bylo to super. Až na jeden zážitek.

 .

Když jsme se ve čtvrtek motali v centru, Inžátko začalo vysílat hladové signály. Byl státní svátek, všude hromada lidí a lavičky plný, ale vzpomněli jsme si, jak nám před dvěma týdny při vítání občánků na radnici říkali, že se přímo v budově nachází Family Point, který můžeme (kdykoliv) využít. Tím slovem „kdykoliv“ si teda nejsem jistá, přiznávám, ale ta face to face reklama zněla tak skvěle a přesvědčivě (chyběly jí jen hrnce a ohřívací dečky), že jsem předpokládala, že bude dostupný každý den. „Můžete tam nakojit, je tam mikrovlnka, přebalovací pult... Prostě kompletně vybavená místnost k vašim službám.” Wow, moje město je město budoucnosti!

 .

„Zkusíme tu radnici?” Navrhl Inža a mně to přišlo jako fajn nápad.

Stočili jsme tím směrem naše odpružené vozidlo a přišli k bráně, kde už nějaký pán čekal. Vrátný, velmi dotčen, že po něm v práci někdo něco chce, přišel ke vchodu a ptá se pána:

„Co chcete?” Ten mu řekl, co chce, a vrátný ho dost neochotně pustil dovnitř.

„A vy chcete co?” Houkl i na nás.

„My bychom chtěli využít Family Point, prosím,” usmála jsem se, protože v takovej hezkej den jsem prostě měla chuť být na lidi milá. Už asi tušíte, že po takovém naivním chování musí zákonitě přijít studená sprcha, takže takhle vypadala:

 .

Představte si prosím to nejposměšnější pohrdavé odfrknutí, jaké jste kdy slyšeli, po kterém nám pan vrátný vysvětlil, „že to asi těžko, když není pracovní den,” a práskl nám vraty před nosem. Doslova. Jak největšímu póvlu. Protože když máte tu smůlu, že se vám narodí antisystémovej anarchista, kterej jí (nebo nedejbože třeba i kadí) mimo úřední hodiny, nic jiného si nezasloužíte.

 .

Uf. Zase jednou střet s realitou. Vystrčíš ruku ze své bubliny a hned přes ni dostaneš. No nic, malému jsem otevřela hladové okno na schodech starého domu v zapadlé uličce a bylo vyřešeno. Je zvyklej, na festivalovej způsob stravování ho učíme už teď. Nic hroznýho. Stejně mi ale celá ta situace furt vrtá hlavou.

 .

Tohle prosím není lamentování nad tím, že je těžký být rodičem. Vůbec. Od toho jsou jiný profily. Ale sere mě, vážně sere, když už se něco takového vybuduje a udělá, že to pak kolabuje na nesmyslných otevíracích hodinách a neochotných lidech. Kdy jindy má běžná „family” využít „family point” než o víkendech a ve svátcích?

 .

O záchodech v parku, které jsou přes zimu mimo provoz, protože každý spořádaný občan močí až od dubna, si povíme zase příště.

 .

Závěrem jsem chtěla všem popřát hezký den matek, ale je neděle, tak nic.

Baví vás to? Mrkněte na merch, nebo mě pozvěte na dvojku, aby to dál bavilo i mě. :-)