#MojeNervySkončily ve výtahu

Chodím teď všude s kočárem, takže ve vícepodlažních budovách jsem odkázaná na výtah. Nebyla jsem na to zvyklá. Nejspíš si ani nezvyknu. Ne na lidi, kteří mají jiný názory, nelibý odér nebo kalibr hlasu, na který by měli mít zbroják. Moje chybějící emoční polštáře mě nenechávají zvyknout si na spolucestující, kteří nastoupí do výtahu, jenž hlásá, že jede nahoru, a pak celou dobu nadávají, že ten výtah jede nahoru.

 .

Pokaždé, opravdu pokaždé, když v Šantovce nastoupím do kabiny s nějakou další skupinou (nebo jenom dvojicí), poslouchám lamentování nad tím, proč ten výtah jede tam, kam jede. Jo. Tak nezajímavá situace, že by člověk řekl, že ani není hodna příspěvku na Instagram. Jenže poté, co jsem dnes tohle rozhořčení viděla na vlastní oči čtyřikrát (!!!), vyhodnotila jsem, že si to ten virtuální prostor zaslouží. Prostě hned po kódíkách, hláškách a historkách bude další využití tohoto profilu výtahová edukace. Tak.

Abyste rozuměli: to, kam výtah pojede, není úplná náhoda, a proto, abyste směr ovlivnili, nepotřebujete žádné tajemné alohomora zaklínadlo. Teď to možná pro někoho bude životní spoiler, omlouvám se, jenže zkrátka a jednoduše stačí výtah přivolat šipkou ve směru jízdy, který si přejete absolvovat. Následně to teda vyžaduje ještě trochu duchapřítomnosti, pravda, protože musíte zkontrolovat, který výtah je „ten váš”. Pokud svítí šipka nahoru a vy jste chtěli do garáže, víte, co bude nejlepší řešení? Ano, hádáte správně! Nenastoupíte. Prostě nenastoupíte. Není to Regiojet, abys musel mít místenkku.jsou to České dráhy. Přijede další spoj. Přijede rychle. A s velkou pravděpodobností už pojede vaším směrem. To je, co? Možná to víte už dávno a právě teď si klepete na čelo, ale možná jsem vám ušetřila spoustu překvapení, rozhořčení a třeba i pozdních příchodů.

 .

To samé jsem se dnes pokusila sdělit i paní, která se mnou nastoupila a měla tu smůlu, že byla ten den nevímužkolikátá, která si své dceři přes dvě patra stěžovala, že ty zatracené výtahy vždycky jedou tam, kam nechce. To už na mě bylo moc, takže i přes to, že jsem se zrovna dneska ráno vzbudila se svou padesátou osmou osobností (ta má velmi introvertní povahu s až lehkými rysy asociálnosti), přemohla jsem se, paní oslovila a svěřila jí to stejné tajemství, které před chvílí vám.

Stačilo počkat na jinou šipku.

Uh. Čekala jsem spoustu reakcí. Byla jsem připravená na to, že mi řekne, ať si hledím svého. Trochu míň pravděpodobná, ale stále možná varianta byla, že mi poděkuje za rozšíření obzorů. Vlastně by mě ani nepřekvapilo, kdyby nereagovala nijak a jednoduše mě úplně ignorovala. Ale místo toho se mi svěřila, že… ona to ví, jenže těm výtahům nevěří.

 .

Fíha. To jsme to dopracovali. Všude samá dezinformace a fake news a lidi pak nevěří ani výtahům. Přitom zrovna těch mám potřebu se zastat. Víte co. Nedělají kampaň. Jsou to výtahy. Když řeknou, že vás někam zavezou, tak vás tam zavezou. Nevysílají smíšené signály, ale celkem jasné šipky. Tak jim ještě dejte šanci. Třeba až se jednou budete cítit dole, vytáhnou vás z toho!

Baví vás to? Mrkněte na merch, nebo mě pozvěte na dvojku, aby to dál bavilo i mě. :-)