Máme doluštěno!

Už nás jen tak nějaká šifra nerozhodí.

Byla to zábava. Taky trochu o nervy. Úplně něco jiného, než na co jsme normálně zvyklí. A zaměstnalo to na týden nejen nás dva, ale taky naše rodiny!

Když jsem před měsícem představovala "základní" Lušťovky, posteskla jsem si nad jejich občas až přílišnou jednoduchostí. To už však u "pokročilých" ani u "expertů" neplatí! Při jejich luštění se nám z mozkoven kouřilo tak, že máme očouzený strop. Tím ale základní sadu nezatracuju – rozhodně mělo smysl vzít všechny tři úrovně pěkně popořadě. Díky té základní jsme pochopili herní mechanismy (jako třeba že "+" často značí "i" nebo "a", popř. že není třeba v šifrách hledat vědu a opravdu stačí jen přečíst nahlas, co je na obrázku – "R stojí u kola? Tak to bude RUKOLA!") a teď už jsme jeli jako mazáci.

A nejenom my! V době karantény se Lušťovky osvědčily jako ideální hra ke hraní v hromadném chatu. Každý den jsme posílali jeden obrázek rodinným příslušníkům a nechávali je luštit. Když máte možnost jen otočit kartu a hned zjistit řešení, je docela těžký tomu odolat. Tak jsme si prostě řešení nechali pro sebe a bylo. Jen ať se zapotí a zasoutěží si o to, kdo na to přijde první! 

Lušťovky se osvědčily jako ideální hra ke hraní v hromadném chatu.

Kromě zaměstnání hlavy při karanténních večerech vidím v Lušťovkách velký potenciál pro:

• Začlenění do her na letních táborech. (Hned bych zase běžela řešit záhady do lesa! Jako myslím ve dne. Za světla. V noci se tam bojím ještě dnes.)
• Využití ve škole. (Vždycky jsem hrozně žrala takové ty úkoly: "Kdo z vás na to přijde první, dostane plusovej bod, za tři body hvězdičku a za pět hvězdiček pytlík Bonparů!")
• Zábavu na firemní teambuilding. (Kterou bude polovina osazenstva hejtovat, protože... Je to firemní akce a je potřeba být negativní. Ti jedinci, kteří absolutně nebudou mít zájem se hry účastnit, si ji potom samozřejmě pořídí domů.)

Sečteno, podtrženo: tohle se povedlo. Děkujeme do Albi, že nás nenechávají hloupnout!