Fialová kosatka

Přiznávám, že když nám z Albi přišla už šestá hra z edice "Mozkovna", která v návodu hlásala, že podporuje funkci mozku, téměř jsem si to začínala brát osobně. Pak jsem ale dostala herní výprask, jako už dlouho ne, a uznala jsem, že občasný trénink mojí mozkovně asi prospěje.

Já: "Vyskládáme tři řady po třech kartách."
On: (Začne skládat karty obrázky dolů.)
Já: "Obrázkama nahoru! První si musíme zapamatovat, co na nich je!" 
On: "Cože? Zapamatovat?! To je ale pěkná zrada!" 

... A následně mě převálcoval ve čtyřech partiích po sobě.

Fialovou kosatku bych nazvala novodobým (a složitějším!) pexesem. Hrát se dá v několika variantách, v různých obtížnostech, ve více hráčích i jako sólo hra. Já jsem nezvládla ani tu nejjednodušší, On se nezapotil ani při té nejsložitější.  

Na stůl vyložíte devět karet, jejichž obrazovou stranu si nejdříve všichni hráči musí prohlédnout a zapamatovat, poté je otočíte lícem dolů. Následně taháte z dobíracího balíčku kartu a k té musíte najít ve vyložených kartách dvojici do páru. PO PAMĚTI. V základní verzi hry je potřeba najít stejnou barvu nebo stejné zvíře. (Při složitější variantě vám kostka určí, zda hledáte barvu nebo zvíře.) Když kartu objevíte, necháváte si ji a do vyložených karet za ni doplníte novou. Karty se tak pořád obměňují, je potřeba si zapamatovat nové a nové uspořádání, nevšímat si Inžových průpovídek, ignorovat syčení z uší a soustředit se. Vyhrává ten hráč, který má na konci více uhádnutých dvojic. Poznáte ho tak, že skáče pět minut do vzduchu, patnáct minut tančí vítězný indiánský tanec, napíše si vítězný status na Facebook a následně o své výhře minimálně hodinu mluví.

Cože? Zapamatovat? To je ale pěkná zrada!

Fialovou kosatku asi nevytáhnete na akci po čtvrtém pivu. Mohla by se ale hodit:

• k zabavení mladšího sourozence, dítěte nebo přítele,
• ke hraní s babičkou a dědou,
• jako večerní zábava na cestách (krabička je jen o maličko větší než balíček karet).

Tolik první dojmy. Teď jdu trénovat. Dneska ho totiž porazím, to vám říkám!